Vítejte na mém blogu

Vítejte na mém blogu

FOTOGRAFIE

Fotografie na tomto blogu jsou mé originály.
Pokud si některé stáhnete a použijete na plochu nebo pro svoji tvorbu obrázků, nevydávejte je za své. Porušíte tím moje autorská práva.

Děkuji za pochopení.

PRO ZOBRAZENÍ FOTOGRAFIÍ VE VĚTŠÍM FORMÁTU STAČÍ NA NĚ KLIKNOUT.

čtvrtek 5. října 2017

Labskou cestou

Výlet č. 41 - Údolí Labe . 30. září 2017
Délka trasy  11,97 km

Máme poslední zářijový den a zdá se, že také poslední den babího léta.
Vydali jsme se tedy vlakem do Dolního Žlebu
 a odtud  jsme se vydali po stezce pro pěší a cyklisty
po levém břehu Labe, směrem do Děčína.
Přijeli jsme tímto vlakem do Dolního Žlebu.
 Procházíme pod kolejemi na stezku vedoucí po nábřeží
 Labe zdobí po obou stranách krásné skalní masívy.
V době jarního tání nebo větších dešťů, bývá tato cesta často pod vodou
 a obyvatelé obce sem mají jediné spojení pouze vlakem.
 Míjíme přístavní molo. 
Na německé straně bylo několik výletních lodí plných turistů.
U nás jsme za celé odpoledne žádnou výletní loď nepotkali.
Možná je to způsobeno nízkou hladinou Labe.

 Jediné, co  na Labi funguje, 
je přívoz z Dolního Žlebu, který pluje do Hřenska.
Přístavní molo na druhé straně je již v Hřensku
i když do středu obce je to ještě docela daleko.
 Nad přívozem se tyčí skalní masívy Národní přírodní rezervace Labský kaňon.
Skály jsou i pojmenované a jedna z nich se jmenuje strážce Dolního žlebu.
Chaloupka převozníka...dříve prý tu bývala maringotka,
kterou při povodních "odnesla" voda.
 Cestou míjíme zajímavé odpočívadlo pro cyklisty u Dolnožlebského potoka. 

Krásné skalní masívy lemují řeku až na německou stranu.
 Jen domy na druhé straně po povodních zmizely nebo se rozpadají.
 Majitelé se už báli domy na břehu řeky opravovat a raději se odstěhovali.
Blíže ke Hřensku se přece jen našlo více těch odvážných,
kteří domy opravili nebo ještě opravují.
Pískovcových skalních věží je tu mnoho. 
Některé majestátně vystupují a hledí na řeku,
 jiné se schovávají do lesních porostů.
 Na skalách jsou horolezci, ale musíme je na stěnách pracně hledat.
Hlavně je stále slyšíme, jak na sebe hlasitě pokřikují.

Kochám se krásou skal a podzimně zbarvenou přírodou.

 Jednotlivé skály v uskupeních mají svá jména,
koukám do mapy a hledám jejich jména, ale těžko se v tom orientuji.

 Krásný je malovaný, kovaný kříž u cesty k železniční stanici Dolní Žleb - zastávka


 V Labi je málo vody. Na protějších stěnách hledám horolezce.
Vidět je není, ale slyšíme je, jak na sebe neustále řvou.
Sestoupili jsme k vodě až do říčního koryta
 a vybrala jsem si tam jeden kamínek na památku.
Jak dalekou cestu asi musel putovat vodou, než doplul až sem.
Je to kousek břidlice, která se tu vůbec nevyskytuje.
Široká mělčina pomalu zarůstá různými druhy známých i neznámých rostlin.


 Na naší straně jsou také zajímavé skalní masívy. Někde mezi nimi je 
skalní věž pojmenovaná "Jeptiška".

Podél řeky vede krásná stezka pro cyklisty i pro pěší. Potkáváme tu i bruslaře.


 Menší věž vypadá jako Golem, možná jsem se do názvu trefila.

 První loď, kterou vidíme na české straně, je tento motorový člun
Nad námi létá berneška rudokrká.
 Člun vyplašil hejno bernešek tmavých a rudokrkých, ale také divokých hus,
které tu odpočívají na cestě ze severských zemí.
Nabírají síly na odlet do teplých krajin.
Některé bernešky přezimují i na Jižní Moravě.
Poznáváme je po hlase, jejich "ga-ga-ga" se rozléhá kaňonem...
Tady je hejno divokých hus.
Berneška tmavá
Berneška tmavá ještě jednou po úpravě v  programu Zoner X....




Také vodáci využívají posledního dne babího léta.
 Svatý Vojtěch - socha, věnovaná památce lodníků,
 jímž se plavba stala osudem. 
..něco jako maják nebo měřidlo na výši hladiny řeky...?

 Na údolí se snáší mlžný opar.
 Ze dna řeky místy vyčnívají věliké kameny.

Pomalu se dostáváme do míst, kdy se nám začíná řeka ztrácet v lužním lese.


 Nejsem si jistá, ale tento skalní zub by měla být Růžová vyhlídka.

 Čertova  voda


 Na břehu často nacházíme úvazy pro lodě.


 Podchod pod tratí. Jdu se podívat, zdali tu nevede nějaká zajímavá cesta. 
Je tu jen úzká cestička a mnoha cyklistům toto místo slouží
 spíše jako veřejné toalety...

 Od toku řeky nás pomalu odděluje lužní les tvořený převážně starými vrbami.
 Velikost vrbového porostu je až neuvěřitelná. 
Napadá nás otázka, kolika povodním už tyto stromy odolaly..
Opět je stezka na chvíli bez lidí...
Kromě jedné rodiny s dětmi a několika bruslařů,
jsme tu jediní pěší turisté.
 Tady jsme se chtěli zastavit, ale je tu plno německých cyklistů 
a jsou dost hluční. Tak raději jdeme dál...
Po delší době zase vidíme na protějším břehu obydlené domy...


 Zelená věžička na skalách je vyhlídka Labská stráž

 Na druhé straně se objevují další domy děčínské části Loubí.
Na pravém břehu řeky mnoho domů po velkých povodních zmizelo.


 Na cestě jsme přecházeli  brody. Všechny jsou suché.
Čmáranice sprejerů mi dost vadí...dokáží zničit vše, 
co by mělo zůstat čisté, zajímavé a krásné.
 Na skalách se zřejmě buduje další vyhlídka nebo se nějaká starší opravuje.
 Podstavec ke kříži u železniční stanice Prostřední Žleb.
 Prostřední Žleb. Je tu nově vybudovaná přístupová cesta k zastávce.


Ještě pohled do skal a jedeme domů. Sbohem Babí léto.

Okomentovat