Vítejte na mém blogu

Vítejte na mém blogu

FOTOGRAFIE

Fotografie na tomto blogu jsou mé originály.
Pokud si některé stáhnete a použijete na plochu nebo pro svoji tvorbu obrázků, nevydávejte je za své. Porušíte tím má autorská práva.

Děkuji za pochopení.


********************************PRO ZOBRAZENÍ FOTOGRAFIÍ VE VĚTŠÍM FORMÁTU 2000X1500 PIXELŮ, STAČÍ NA FOTOGRAFII KLIKNOUT A OTEVŘE SE VE VELKÉM FORMÁTU A KLIKNUTÍM DOLE NA DALŠÍ FOTOGRAFII NEBO ŠIPKOU NA KLÁVESNICI, SE FOTOGRAFIE DAJÍ PROHLÍŽET JAKO PREZENTACE BEZ PRŮVODNÍHO KOMENTÁŘE.*******************************


neděle 27. srpna 2017

Zámek Veltrusy

Výlet č. 31. - 23. srpna 2017 - Nelahozeves - Veltrusy - Kralupy nad Vltavou.
Délka trasy 15,79 km

Další náš výlet byl mnohem náročnější, než jsme původně předpokládali.
Dorazili do Nelahozevsi a odtud se vydali turistickou cestou do Veltrus,
které jsou na druhém břehu Vltavy. 
 Přecházíme přes řeku Vltavu a pod mostem zrovna proplula výletní loď. 
Sluneční paprsky na vodě...

Míjíme Laudonův pavilon.
 Vstupujeme do zámeckého areálu "Ostrov" Veltrusy.
Ostrov proto, že jej ze všech stran obklopovala Vltava.
Park je unikátním dílem zahradní a krajinné architektury.
Vzhled zámeckého okolí, které se budovalo do čtyřicátých let 18. století
určovaly poměrně časté povodně.
Jedna z nich, v roce 1794, dala podnět k vytvoření přírodně krajinářského parku
s unikátní vzácnou koncepcí tak zvaného " Okrasného statku".
Celková rozloha parku je  přes 250 ha.
Zámek Veltrusy.
Zámek je vrcholným dílem barokního umění z počátku 18. století. 
Jeho autorem byl významný pražský architekt Giovanni Battista Alliprandi. 
Zámek nechal vystavět hrabě Václav Antonín Chotek 
  místodržící v Čechách, ve své době jediný žijící příslušník
 starého šlechtického rodu v Čechách, 
od roku 1702 svobodný pán. Od roku 1723 hrabě českého království,
 a od roku 1745 říšský hrabě.
Zámek, původně letohrádek, tvoří oválné jádro, k němuž radiálně přiléhají
nižší křídla, uspořádaná do tvaru písmene "X".
Na severní straně k němu přiléhá čestný dvůr, který uzavírají alegorické sochy
dvanácti měsíců a čtyř ročních období z dílny Matyáše Bernarda Brauna.
V přízemí zámku se nachází " Sala terena" a zachovalé Mušlové pokoje.
Až do roku 1945 byl zámek v majetku rodiny Chotků. 
Posledními majiteli byli Karel a Livie Chotkovi. 
Pro kolaboraci s nacisty jim byl zámek zabaven a oni emigrovali 
do západního Německa.
Nyní zámecká budova prochází rozsáhlou rekonstrukcí,
 protože byla poničena  velkou povodní v roce 2002.
Prohlídková trasa vede pouze v jednom křídle zámku. 
Lze však vyrazit i na prohlídkovou trasu na kole
 zámeckým parkem s průvodcem.
My jsme se těšili na projížďku kočárem,
ale od 15. srpna se projížďky neprovádějí.
Škoda...Musíme si tedy část projít pěšky.
 Některé sochy jsou v současné době v rukou restaurátorů. 

Otevřený kruhový prostor před francouzským parkem se nazývá "Čestný dvůr".
Sloužil jako shromaždiště zúčastněných šlechticů před výjezdem na lov.
Nejdříve půjdeme na prohlídku zámku.
V pozadí je kreslený portrét Václava Antonína Chotka,
který nechal zámek postavit.
Fotografovat se smí jen v těchto třech místnostech....nikde jinde ne.



Karel Chotek byl vášnivým lovcem. 
Jeho chloubou bylo devět ulovených kamzíků během jednoho dne.
Na všech trofejích je datum ulovení zvěře.

 Moji pozornost upoutal nádherný obraz dívky uprostřed.
Prvorepubliková ložnice posledních majitelů zámku -
 Karla a Livie Chotkových.
 Po prohlídce zámku si půjdeme prohlédnout park.



 V jezírku plavou barevné rybičky.
Před sluncem se schovávají pod listy leknínů.

Průčelí zámku se sochami a Sala terena. Oknem jsem nahlédla dovnitř.
Uvnitř je vidět jen nádherně zdobená kopule,
 ale místnost prvního patra je jinak prázdná.
 Sala terena
 Pohled k severní části parku. Některé sochy na podstavcích chybí, 
protože se právě opravují.
S této strany vypadá zámek jako by byl opravdu jen malinký..

 Tito koně zřejmě jezdí s kočárem, ale prohlídky v kočárech se zrovna nekonají.


Jsme zpátky u zámku a rozhodujeme se, kam půjdeme na vlak. 
Musíme se vrátit k zámku a najít rozcestníky.
 V jedné ze vstupních bran jsou nádherně naaranžované květiny.


Znovu na nádvoří.

Vedle zámeckého areálu jsou ohrady s koňmi. Většina parku je oplocená.
 Znovu jsem došli k zámku. Prošli jsme daňčí oboru,
ale daňky jsme žádné neviděli.
Obora je veliká a tak jsou asi někde ve vzdálenější části, 
kde je méně turistů.
 V dálce vykukuje hora Říp a my se vracíme do parku
a vydáme se po modré značce do Kralup nad Vltavou.
Je to sedm kilometrů. Několikrát cestou se nám značení ztrácí.
Nenašli jsme značky na odbočení a lidé, kterých se ptáme na cestu,
 většinou znají jen cestu autem.
A tak jsem ráda, že mám v mobilu turistickou navigaci.
Jen baterii v mobilu už mám skoro prázdnou,
 tak se na cestu raději ptáme.
 Nakonec se nic nedozvíme a tak hledám cestu v navigaci.
Správnou cestu jsem našla a tak pokračujeme  dál...
 Velkou část cesty jsme procházeli lesem, pak zahrádkářskou kolonií. 
Cesta se nám zdála nekonečná. Konečně jsme došli k Vltavě.
 Na protějším břehu je zámek Nelahozeves,
který je v majetku rodiny Lobkoviczů.
 Zámek jsme navštívili loni.
 Na druhé straně Vltavy je krásná Dvořákova stezka,
 ale tentokrát jdeme druhou stranou. Tady to ještě neznáme.



 Marina - přístav v Nelahozevsi.

Jsou tu dvě lavičky. Jedna poničená a druhá docela pěkná.
 Tady jsme si sedneme a dáme si svačinu.
 Položila jsem otevřenou krabičku s jídlem na lavičku.
Najednou kolem nás projela slečinka na koni
 s volně pobíhajícím velkým psem.
 Pes se u nás zastavil a než jsme se vzpamatovali,
karbanátky i chleba nám sežral...!
Vzít cizímu psovi, který vás nezná,  jídlo od huby...i když krade...
to bychom riskovali, že nás pokouše. I když na něj křičíme
 " fuj, jedeš!!!"...svačinu nám zhltl dřív,
 než jsme se vzpamatovali z překvapení.
Někdy mě ti pejskaři fakt štvou, že si své psy nehlídají, jak by měli.
Docela mě to rozladilo, navíc jsem se toho "psího telete" bála.
Slečna na koni objížděla stromy a čekala na svého psa opodál.
 Volala na něj a čekala, 
až se k ní, už nažraný pes, vrátí.
 Že nám sežral jídlo z krabičky, viděla...ale...
...omluvit se nepřišla.
To byla první nepříjemnost na tomto výletě.
...no mám v batohu ještě sušenky a zbytek paprik... a
ve městě si  snad něco koupíme.
 Došli jsme do Kralup nad Vltavou.
 Most T.G. Masaryka.
 Pod ním proplouvající remorkér vyplašil obrovské hejno ptáků.





Tady jsme poseděli v malé kavárničce, 
abychom nahradili psem sežranou svačinu...a jdeme na nádraží.
 Socha Josefa Švejka na Palackého náměstí. 
Samozřejmě, že jsme se s ním vyfotili.
Smějeme se bronzovému hovínku u jeho nohy...
 Kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Václava

 Vyhlídka Hostibejk. 
Došli jsme na nádraží a náš vlak má 40 minut zpoždění.
Uvízla na trati lokomotiva...druhá nepříjemnost...
Nevadí, jdeme ještě na krátkou procházku do města.
Na focení jsem už nic zajímavého nenašla
 a od nádraží nechceme chodit moc daleko.
Doba zpoždění se může měnit...Po čtyřiceti minutách odjíždíme.
V Děčíně nám však přípoje k nám ujely.
Do třetice... snad poslední nepříjemnost...ale náladu nám to nezkazilo.
 Jsme už unavení, ale přesto vyrážíme na krátkou večerní procházku po nábřeží.
Obdivujeme zámek ve večerním soumraku.



 Ještě pohled z  nádraží...
Už tu máme svůj vlak. Cesta k nám trvá něco přes hodinu. 
Doma budeme kolem desáté večer...

Okomentovat